Uhelné sklady Praha

oddíl moderní gymnastiky

Trenérský tým

Mgr. Šárka Panská

Helena Škábová

Martina Petržilková

Helena Arnoltová

 


                                              ribbon

Rozhovor s hlavní trenérkou, bývalou reprezentantkou v MG a vedoucí katedry gymnastiky na FTVS UK v Praze Šárkou Panskou

 

Úspěch, sláva, elegance



Trénink moderní gymnastiky SK Uhelné sklady je v plném proudu. Když přicházím do tělocvičny, všechny malé gymnastky se pečlivě soustředí, aby své trenérce ukázaly co nejhezčí stojku. Paní trenérka, Šárka Panská (bronzová mistryně Evropy ve společných skladbách), všechny s úsměvem obchází a trpělivě opravuje. „Aničko, nehrb se. Výborně, takhle je to lepší.“ Je vidět, že má radost, když může svoje svěřenkyně pochválit.


  1. Jak jste se dostala ke gymnastice? Jste ze sportovní rodiny?


Já pocházím z  Krkonoš, kde jsou spíš obvyklé zimní sporty. Ke gymnastice jsem se dostala takovou oklikou. Moje maminka pracovala jako správcová v Sokolovně, kam jednoho dne přijely na soustředění gymnastky z Prahy pod vedením Hany Sitnianské, která vlastně založila tento oddíl. Gymnastika mě na první pohled nadchla, takže jsem začala trénovat s nimi.


  1. A kolik Vám bylo let?


Bylo mi poměrně dost, protože v dnešní době se s gymnastikou začíná v pěti nebo v šesti letech a mně bylo tenkrát devět. Dřív ale ještě nebyly tak vysoké nároky na pohybový rozsah, takže jsem dokázala postupem času všechno dohnat. Přes povinné sestavy jsem se dostala až k volným sestavám a z volných sestav až do mistrovské třídy.


  1. Pamatujete si svoje první závody?


Samozřejmě, byl to krajský přebor.


  1. A co ta atmosféra? Měla jste trému?


Vždycky jsem měla obrovskou trému a každé závody jsem prožívala, ať už to byly moje první závody, nebo když už jsem byla „ostřílená“ závodnice. I když jsem měla hodně natrénováno, tak tréma výsledek vždycky skreslila. Takže mě na většině závodech posunula o pár míst dozadu.


  1. Jaké jsou Vaše největší úspěchy v tomto sportu?


Za úspěch považuji už jen to, že jsem se z tak malého městečka vypracovala až do reprezentace do střediska vrcholového sportu v Praze. A mým největším úspěchem byla účast na mistrovství Evropy a na mistrovství světa. Ve společné skladbě nás tenkrát cvičilo šest a v roce 1982 jsme si z mistrovství Evropy ve Stavangeru přivezli poslední bronzové medaile.


  1. Dokázala byste si ještě vzpomenout na svojí sestavu?


Jen takové malé útržky…. trochu mi tam chybí těch dalších pět závodnic. (smích)


  1. Měla jste někdy nějaký vzor?

Obrovským vzorem mi byla moje trenérka Hana Sitnianská-Mičechová, která je absolutní mistryní světa. A potom samozřejmě řada ruských špičkových závodnic, které jsme jako holky obdivovaly.

  1. A zažila jste někdy nějaké zklamání?


Určitě, zklamání ke sportu patří, stejně jako k němu patří úspěch. Velkým zklamáním pro nás bylo mistrovství světa ve Strassbourgu, kde nám medaile utekla o pár bodů a bronz nám vzaly Korejky. To bylo vlastně první mistrovství světa, ze kterého jsme si nepřivezli medaili.


  1. Co vás na gymnastice zaujalo nevíc? Proč jste u ní zůstala až dodnes?


Taková ta elegance, propojení pohybu s hudbou….Myslím si, že gymnastika je velice tvůrčí činnost, v každé sestavě je spoustu různých variací.Gymnastkám se vlastně odmalička formují krásné postavy a mají možnost vybít si energii.


  1. Kdy jste vlastně přestala závodit?


V reprezentaci jsem závodila poměrně dlouho, ještě když jsem studovala na vysoké škole. Existují akademické soutěže, které tenkrát měly vysokou úroveň. A když se konalo akademické mistrovství republiky, tak tam bylo stejné obsazení jako na mistrovství republiky. Se závoděním jsem skončila ve 21 letech, dneska se už takhle dlouho ani nezávodí.


  1. A potom jste hned začala trénovat?


Trénovala jsem už při studiu. Chodila jsem sem pomáhat paní Sitnianské, a nakonec jsem u trénování zůstala.


  1. A co Vás na práci trenérky baví nejvíc?


Baví mě sledovat a podílet se na vývoji malých gymnastek. Mám velikou radost, když se mi daří děti něco naučit, a když za sebou vidím výsledky své práce. Ty výsledky jsou vidět i na méně šikovných dětech… když třeba přijdou, neumí ani přeskočit švihadlo a na konci roku dokážou zacvičit i menší sestavu. Mám z těchto úspěchů velikou radost, přestože to není ta špičková vrcholová gymnastika. Samozřejmě u gymnastek, které mají dispozice a pohybový talent, je ta práce daleko těžší. Člověk se jim musí víc věnovat, ale o to víc mě ta práce baví, když vidím, co všechno ze sebe dokážou vydat.


  1. Hodně lidí o gymnastice mluví jako o sportu, který provází mnoho fyziologických problémů… jako třeba bolesti kloubů, problémy s páteří s zkrácení svalů… Co si o tom myslíte?


To se týká především vrcholové gymnastiky, protože požadavky na ten výkon jsou obrovské (hlavně na kloubní pohyblivost páteře a kloubní pohyblivost v kyčelních kloubech). Ty stavy jsou potom téměř patologické. Myslím si, že v každém vrcholovém sportu je nějaká hranice, od které už sport přestává být zdravý. Záleží ale hlavně na konkrétním jedinci, pokud je někdo připravován systematicky a dobře, tak to jeho organismus vydrží a žádné zvláštní následky to na něm nezanechá. Pokud jsou ale děvčata trénovaná špatně a něco se zanedbá, tak se samozřejmě může stát, že se dítě poškodí. Mám na mysli hlavně ranou specializaci, když ještě není dětský organismus na zátěž dostatečně připraven a trenérky od dětí vyžadují ty obrovské „krkolomnosti“.




  1. To se ale asi stává v každém sportu…


Samozřejmě, protože dnes už existuje ve všech sportech takzvaná raná specializace, kdy se hodně podceňuje taková ta všestranná příprava v mládí. Dřív se začínalo pouze s gymnastikou a s krasobruslením v šesti letech, ale dnes už se v šesti letech začíná skoro s každým sportem. Např. když začne dítě hrát v předškolním věku tenis, není na to připravené a nemá dostatečný svalový aparát, tak logicky nastanou problémy (s loktem, s páteří…). Jde hlavně o vzdělání trenérů, jak postupují při tréninku a jak děti zatěžují.


  1. Co pro vás znamená moderní gymnastika?


Já moderní gymnastikou žiji, učím ji na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Učím třeba studentky, které se s moderní gymnastikou nikdy v životě nesetkaly a mám velikou radost když je zaujmu a na konci hodiny mi zatleskají. To je pro mě asi největší odměna.




Za rozhovor děkuji Šárce Panské, trpělivé a obětavé trenérce, která se svými gymnastkami prožívá každý závod a pomáhá jim k dosažení zlatých medailí.

Tereza Zemanová